|
|
|
Skleníkové plyny
Funkce skleníkových plynů v atmosféře
Ve dne na Zemi neustále dopadají sluneční paprsky, které naši planetu oteplují.
Během noci Země naopak vysílá nashromážděné teplo zpět do vesmíru. Není to však
tak jednoduché. Kdyby okamžitě všechno záření zase utíkalo do kosmu, byla by
průměrná teplota na naší planetě 19 stupňů pod nulou a rozdíly denních a
nočních teplot by přesahovaly 50°C. Za takových podmínek by zde život, jak ho
známe, zřejmě nevznikl. Stálejší a vyšší teploty na planetě zajišťuje
atmosféra. Kdyby však byly v zemské atmosféře pouze plyny dusík a kyslík,
jejichž zastoupení doopravdy činí přibližně 99%, byla by průměrná teplota na
Zemi stále jen 6°C.
Za podstatně příjemnější podnebí (průměrná tep.15°C) vděčíme skupině plynů v
zemské atmosféře, která zadržuje část unikajícího tepla a posílá ho zpět na
zem. Díky tomu neklesají noční teploty hluboko pod bod mrazu. Jakto že ale
stejně tak nebrání radiaci, která k nám od Slunce teprve letí? Je to způsobeno
tím, že sluneční paprsky putují vesmírem ve formě krátkovlnného záření, které
se ovšem na Zemi mění v dlouhovlnné (tepelné neboli infračervené). Tyto plyny
krátkovlnnou radiaci propustí, dlouhovlnnou už jen částečně. Atmosféra tedy
funguje na stejném principu jako skleník. Proto se také tomuto jevu říká
skleníkový efekt a vzdušní strážci našeho tepla dostali název skleníkové
plyny.
V důsledku zvyšování jejich koncentrace v atmosféře, za které mohou lidé, se
skleníkový efekt zesiluje a způsobuje tak klimatické změny.
Důležité skleníkové plyny jsou uvedeny v následující tabulce. Jediným z nich,
jehož koncentrace za posledních 200 let nevzrostla, je ozón. Byl totiž
likvidován freony (CFC), které se rovněž řadí do skleníkových plynů. To už
bychom se ale bavili o jiném problému - o ozónové díře. Vraťme se tedy ke
globálnímu oteplování a k tabulce skleníkových plynů. Dodám, že prvních pět
plynů je přirozených, kdežto ostatní jsou umělé a v atmosféře se před zásahem
člověka nevyskytovaly, a že relativní účinnost znamená zvýšení úhrnu energie
dopadlé na povrch Země za 100 let v poměru ke zvýšení působenému týmž objemem
oxidu uhličitého.
Tabulka skleníkových plynů
Vodní pára
U vodní páry se na chvilku zastavíme. Šedesát pět procent tepla, které zadrží
nad zemí skleníkové plyny, je totiž zachyceno právě vodní párou. Vyskytuje se
však v atmosféře většinou ve formě mraků, které odráží nejen dlouhovlnnou
radiaci zpět na Zem, ale také krátkovlnnou radiaci ze Slunce zpět do kosmu.
Který jev převládne, určuje spousta dalších faktorů (výška mraků, jejich
složení, pokrytí oblohy a geografická oblast). Momentálně panují dohady o tom,
jestli vodní pára Zemi otepluje či nikoliv.
Tuto funkci vody v atmosféře můžeme dokázat na dvou známých skutečnostech. Sami
jistě víte, že za jasné noci je větší zima, než když je zataženo. To je
způsobeno právě tím, že v dané oblasti je v atmosféře málo vody (tj. mraků),
která by mohla nastřádané teplo vracet zpět na zem. Jako druhý příklad nám může
posloužit například saharská poušť. Přes den tam panují velká vedra, naopak v
noci může teplota klesat až pod bod mrazu. Je to opět způsobeno nízkou vlhkostí
vzduchu. Přesným opakem je naopak deštný prales, kde jsou rozdíly denních a
nočních teplot minimální.
Některé další lidmi produkované znečišťující látky, zejména oxid siřičitý
(SO2), ovzduší dokonce ochlazují. Do atmosféry se dostávají ve formě
aerosolů, jejichž drobné částečky odrážejí pouze krátkovlnnou radiaci ze
Slunce. Paradoxně tak tyto látky, které znečišťují ovzduší, působí také
pozitivně. To může být důvod, proč se v minulosti klimatické změny neprojevili
tak razantně.
Kromě nárůstu množství skleníkových plynů v atmosféře, který způsobuje současné
klimatické změny, mohou oteplení planety způsobit ještě další jevy.
zdroje: Greenpeace, Děti Země
|
|
