Příjem sluneční energie
Změna množství sluneční energie, která dopadá na Zemi, může být zapříčiněna
různou excentricitou oběžné dráhy Země, změnou sklonu zemské osy, či samotným
snížením či zvýšením slunečního výkonu. První dva faktory se mění řádově během
desítek tisíc let a nemohou mít s dnešním oteplováním pranic společného.
Zato proměnlivost sluneční aktivity, která je způsobena změnami magnetického
pole Slunce, můžeme pozorovat velmi často - dokázány jsou zatím pravidelné
cykly o délce 11 a 80 let. Pod pojem sluneční aktivita spadá například známý
sluneční vítr nebo sluneční skvrny, které mají zdá se
schopnost ovlivňovat klima na Zemi i v mnohem delších časových obdobích. Jde o
oblasti na povrchu Slunce, jejichž jas je o zhruba 60% nižší než jas jejich
okolí. Na každou skvrnu přitom připadají čtyři fakulová pole. To jsou naopak
oblasti s jasem zvýšeným přibližně o 20%. V konečném součtu převažuje efekt
fakulových polí. To znamená, že čím více skvrn, tím je Slunce jasnější.
Největší sluneční skvrna (6131 miliontin slunečního povrchu) se objevila ve
středověku. A vskutku, 11.až 13.století bylo abnormálně teplé. Dokládají to
cesty mořeplavců ze Skandinávie, kteří se plavili na Island, Grónsko a dopluli
až do Ameriky. Nor Erik Rudý dokonce založil v Grónsku zemědělskou kolonii. V
roce 1325 se však začalo ochlazovat, což pochopitelně způsobilo její zánik.
Poslední obchodní loď přistála u grónského pobřeží roku 1369.
Naopak, tuhá grónská zima zavítala roku 1422 a 1423 do Evropy, kdy dvakrát za
sebou zamrzlo Baltské moře i anglická řeka Temže. To byl příchod tzv.
Malé doby ledové, jejímiž nejchladnějšími obdobími bylo
Spörerovo (1400-1510) a Maunderovo (1645-
1715) minimum.
Sluneční skvrny vědci zaznamenávají i ve dvacátém století. V roce 1991 se
objevila skvrna o velikosti zhruba 700 miliontin slunečního povrchu, rekord
20.st. drží se svými 2140 miliontinami skvrna z roku 1947. To nejsou nijak
výjimečné hodnoty a ani žádný další ukazatel nenaznačuje, že by sluneční
aktivita mohla v současné době nějak výrazněji měnit zemské klima.
zdroje: Greenpeace, Děti Země
|
