Další důsledky klimatických změn
Tání ledovců
V této oblasti dospěla IPCC k těmto poznatkům:
- Od roku 1960 ubylo 10% veškeré ledové pokrývky Země.
- Doba, po kterou jsou zamrzlé řeky a jezera na severní polokouli, se zkrátila o dva týdny.
- Tloušťka zalednění v Severním ledovém oceánu se na jaře a v létě zmenšuje o 40%.
- Ustupují horské ledovce.
Americký Národní úřad pro pozorování oceánu a atmosféry - NOAA doplňuje:
- Zalednění Grónska mizí rychlostí 50 km krychlových za rok.
- Kanadská družice RADARSAT poslala na Zem tyto informace:
- Průměrná tloušťka ledu v Arktidě se zmenšila, nyní je na 3 metrech.
- Trhliny na zamrzlém oceánu dosahují délky až 2000km.
V příštím století se tání Arktidy a Grónského ledovce rozhodně nezastaví, mizet
budou nadále i horské ledovce, hlavně ty na severní polokouli. Ohřívání jižní
polokoule bude totiž díky větší ploše oceánů trvat déle. A pokud jde o oblasti
kolem rovníku, tam už zřejmě brzy nebude mít ani co mizet. Na Kilimandžáru,
nejvyšší hoře Afriky, již zbylo pouhých 12% původního zalednění.
Zdá se, že se zatím nemusíme bát o Antarktidu, která ani netaje, ani se to od
ní příliš nečeká. Naopak docela vážný, byť vzdálený problém je setrvačnost tání
ostatních ledovců, zvláště pak Grónského, které bude v omezené míře pokračovat
i několik tisíc let po stabilizaci klimatu.
Zvyšování mořské hladiny
Od roku 1950 se úroveň mořské hladiny zvýšila o 10 až 20cm a nyní každý rok
stoupne zhruba o 1mm. Do konce století se podle IPCC hladina zvedne o 9 až
88cm. Pokud musíte znát nutně nějaká konkrétnější čísla, vězte, že podle
Akademie věd ČR zvýší tání kontinentálních ledovců hladinu moří za 100 let o 5-
15cm, tání grónského ledovce jen o 2 až 3 cm, za to o celých 50cm se zvedne
hladina díky teplotní roztažnosti vody. Sečteno a podtrženo, moře se do dalšího
milénia zvednou o 57 až 68cm. To by znamenalo nebezpečí pro množství
tichomořských ostrovů, pro Bangladéš, kde žije 6 milionů lidí níže než 1m nad
mořem, ale i pro Holandsko, severní Polsko a další oblasti. Zvýšená hladina by
také jistě působila problémy všem pobřežním městům.
Zvyšování hladiny se ovšem jen tak nezastaví. Voda totiž mění svoji teplotu
velmi pomalu, a tak se obrovské vodní masy v hlubinách oceánů budou oteplovat
ještě dlouhou dobu poté, co se ustálí teplota v zemské atmosféře, a přitom se
samozřejmě budou stále roztahovat, což citelně přispěje ke konečné výši hladiny
oceánů. Pozadu však nezůstanou ani ledovce. Například oteplení ve výši 5.5°C
trvající tisíc let by jen z Grónského ledovce "vyždímalo" takové množství vody,
které by hladinu světových moří zvedlo přibližně o 3 metry.
Změna směru či zastavení mořských proudů
Je známo, že oceánské proudění má obrovský vliv na podnebí všude ve světě. Tato
mohutná vodní cirkulace je způsobena různou teplotou moří. Pokud by se však
oceány výrazněji oteplily, mohly by proudy změnit směr, zpomalit se, nebo
dokonce zastavit. Poslední možnost není příliš reálná, přemýšlet by se o ní
dalo až po silném a dlouhotrvajícím oteplování klimatu. Pokud by k tomu ovšem
jednou došlo, byla by to jistě největší katastrofa v dějinách lidstva. V tomto
století se proudy mohou maximálně zpomalit, což ovšem také může napáchat mnohé
škody.
Méně sladké vody
V místech, kde nepřibude dešťových srážek bude díky většímu vypařování
způsobenému vyšší teplotou méně sladké vody. Část této zbylé vody spotřebují
rostliny, a tak jí možná bude mít nedostatek člověk. Navíc se počítá s tím, že
lidí mezitím přibude a vody bude potřeba víc než dnes. Je docela možné, že voda
bude zdaněná, aby se s ní tolik neplýtvalo. V extrémním případě může na daném
území dojít k desertifikaci (změně krajiny na poušť).
Negativní dopad na zemědělství a rybolov
Zemědělci se budou muset přizpůsobovat měnícímu se klimatu a volit jiné
plodiny, bojovat s nepříjemnými suchy a napravovat škody po ničivých záplavách,
což povede ke snížení výnosů, k hospodářským a ekonomickým problémům a ke
zdražení potravin rostlinného původu.
Změna teploty v mořích a oceánech, případně změny směru mořských proudů, budou
mít vliv na shromaždiště ryb. Státy, kde je rybolov rozvinutý o něj mohou
přijít a naopak.
Nedostatek potravin
I dnes trpí mnoho obyvatel chudých zemí hlady a situace se může ještě rapidně
zhoršit. Kromě snížení výnosů v těchto zemích vlivem globálního oteplování
přispěje totiž k nedostatku potravin i další velký problém lidstva - nárůst
populace. Ten se samozřejmě týká opět právě ekonomicky zaostalých oblastí.
Podle nejnovějších demografických projekcí OSN se počet obyvatel 48 nejchudších
státu za 50 let rozroste z dnešních 658 milionů na 1,8 miliardy lidí. Dokáže
zemědělství uživit všechny, ještě když se samo bude muset uskrovnit a přenechat
část země zvětšujícím se městům?
Rozšíření nemocí a škůdců
Nemoci, které se vyskytují jen v teplejších podmínkách, se mohou vlivem
oteplování dále rozšiřovat. Příkladem takové nemoci je horečka dengue nebo
malárie, která je přenášena komáry při teplotách 15-32°C a vlhkosti 50-60%.
Tato nákaza by se mohla z Afriky dostat i do Evropy. Podobných případů, kdy se
nebezpečný hmyz rozšíří i do oblastí, kde je pro něho zatím příliš zima, může
být daleko více. Například na Floridu se dostal z Jižní Ameriky zvláštní
nebezpečný druh mravence. Zatímco obyvatelé Latinské Ameriky jsou proti jeho
kousnutí imunní, na Floridě už si tito nebezpeční mravenci vyžádali přes 50
obětí.
Jinou oblast Spojených států, okolí New Orleansu, kde byly během posledních let
zaznamenány neobvykle vysoké teploty, sužuje nebezpečně vzrůstající populace
termitů. Tento hmyz likviduje nemilosrdně jak stromy, tak i domy postavené ze
dřeva.
Vlny horka způsobují stresy. Extrémních teplot dosahují hlavně velká města. V
důsledků dalšího oteplení se hovoří o zdvojnásobení až ztrojnásobení počtu
úmrtí způsobených horkem.
Ohrožení fauny a flóry
Zvířata i rostliny se jednoduše přizpůsobují novým teplotním podmínkám. Stromy
dříve rozkvétají a později se oblékají do podzimních barev, ptáci začínají
dříve hnízdit a ti stěhovaví se déle zdržují ve svých zimních sídlech. V
budoucnosti se budou teplomilné druhy stěhovat stále dále na sever a naopak
druhy, které dnes žijí na severu, budou přicházet o svůj životní prostor.
Přitom vzhledem k hustému zalidnění se mnohé druhy nebude moci za vhodnými
klimatickými podmínkami ani přesunout. Ekosystémy, které nestihnou na změny
reagovat, budou náchylnější k nemocem a napadení škůdci. Vážně ohroženy by
mohly být například lesy mírného pásu.
Jedna z nejcitelnějších ztrát na poli přírody se bude týkat korálových útesů,
jejichž biodiverzita je srovnatelná i s druhovou rozmanitostí deštných pralesů.
Korálové útesy jsou velmi náchylné k sebemenším změnám teploty okolního oceánu
a již dnes je mnoho z nich poškozených.
Nejkřiklavějším příkladem, jak oteplení může zasáhnout do života zvířat, jsou
lední medvědi. Žijí v Arktidě a na severním pobřeží Kanady. Pohybují se na
zamrzlém moři, kde loví tuleně. V teplejších měsících, když led roztává, se
přesunují na pevninu, kde se živí z nastřádaných zásob tuku a jen občas uloví
nějakou tu polární lišku či lumíka. V Arktidě však teploty stoupají, letní
období se prodlužuje a medvědi jsou nuceni trávit na pevnině s nedostatkem
jídla čím dál tím delší dobu. Oteplení postihuje i jejich mláďata. Lední
medvídci zůstávají několik týdnů po narození v doupatech, která však často
roztávají nečekaně brzy a bezbranná mláďata pohřbí. Existuje zde vážné a reálné
nebezpečí vyhynutí tohoto krásného zvířete, protože podle vědců se letní období
do roku 2050 prodlouží z 60 na 150 dnů a okolo roku 2080 už v Severním ledovém
oceánu nemusí být téměř žádné ledové kry, které jsou pro lední medvědy naprosto
nepostradatelné.
Silnější El Niňo
Tento jev je znám už od 16. století, není tedy přímo způsoben globálním
oteplením, nicméně jeho síla a četnost za posledních třicet let vzrostla. Vědci
z IPCC se domnívají, že jistý vliv klimatických změn tu zřejmě je a očekávají
další, bohudík nepříliš výrazné zesílení tohoto nebezpečného fenoménu.
El Niňo je vlastně taková menší globální katastrofa. Přesun teplé vody ze
západního rovníkového Pacifiku až k pobřeží Jižní Ameriky vyvolává celou řadu
nemalých problémů. Nejvíce snad v oblasti kolem státu Peru, kde dochází k
silným dešťům a následným záplavám a erozím půdy a odkud vrstva teplé vody
vyhání ryby a připravuje tak tamní rybáře o živobytí. Na druhé straně Tichého
oceánu přináší El Niňo dlouhá sucha. Nejedná se pouze o Austrálii, ale v
důsledku zeslabení monzunů také o jihovýchodní Asii a dokonce i západní Afriku.
Živé vzpomínky na tento jev máme z roku 1997-98, nejsilnější průběh El Niňa byl
však zaznamenán v letech 1982 a 1983, kdy byly zvýšené povrchové teploty v
Tichém oceánu až 7°C nad normálem.
Humanitární katastrofy
Mnoho obyvatel chudých oblastí světa bude v důsledku výše uvedených vlivů
utíkat ze svých domovů, což povede k rozsáhlým humanitárním katastrofám.
zdroje: Greenpeace, Děti Země
|
